Plán naší cesty se zrodil v hlavě Libora určitě daleko dříve, ale na jaře roku 2006 jsme se domluvili, že si každý najdeme jednoho parťáka a ve čtyřech pak vyrazíme autem do Turecka, přesně do Kapadocie. Postupně jsme začali hledat nejrůznější informace jednak na internetu, ale také v super průvodci Turecko od Lonely Planeet, který se následně stal naší nepostradatelnou knihou i během cesty.
Termín jsme během prázdnin upřesnili na polovinu října a po jediné schůzce v Šumperku 16. září jsme se již těšili na čtvrtek 12. října, který jsme stanovili na den "D". Problém, který se vyskytl týden před cestou, bylo zrušení účasti Honzou, se nakonec nejevil jako vůbec podstatný, protože mi  potvrdil účast nejen Petr (dlouho váhal z důvodu kopání kanalizace v obci), ale také Jirka, kterého jsem oslovil jako náhradníka 14 dní před akcí. Byli jsme tedy čtyři a ve čtvrtek 12.října večer jsme se posbírali a sjeli do místa našeho startu - Velkého Meziříčí.

Čtvrtek 12.10.
20:30 - Přesně v tuto dobu jsme vyrazili na trasu Velké Meziříčí - Brno - Břeclav - Bratislava - Maďarsko - Srbsko - Bulharsko - Turecko.

21:30 - Za hodinu přijíždíme na hranice se Slovenskem, které bez problémů překračujeme. Prvním okamžikem napětí je cesta do Bratislavy, jelikož na benzině za hranicemi nemají dálniční známku, vyrážíme bez ní po dálnici. Díky tomu v tento okamžik šetříme 150 Kč.

22:15 - přechod Bratislava Rusovce - Rajka opět bez problémů, následuje policejní kontrola zajímající se o pašování cigaret a krátká přestávka na kafe z termosky.

Pátek 13.10.
02:00 - překračujeme hranice Horgos - Subotica do Srbska, následuje velká nuda, dlouhá rovná špatná cesta, která jen zdaleka připomíná dálnici, za kterou jsme ještě nuceni platit 18 Euro! Marné je naše snažení o přesvědčení, že naše auto není kombi, ale osobní. Další úsek Novi Sad - Bělehrad je také zpoplatněn - 15 Euro - opět neúplatný úředník. Cesta jinak probíhá v pohodě, ve 3:00 střídám Libora a ve 4:50 vjíždíme na dálnici Bělehrad - Nis. Na mýtnici nikoho nevidíme a projíždíme, čímž nastalo další očekávání jak dopadneme na druhém konci dálnice. Bohužel mýtné, za které bychom dali 44 Euro, je nakonec přes půl hodiny trvající přesvědčování a smlouvání navýšeno o pokutu na 88 Euro! Hrůza, katastrofa, zpět tudy určitě nepojedeme. Mezitím mě v 6:15 střídá Jirka, který to na mýtnici všechno schytá.

Po sjezdu z dálnice následuje opět cesta nevalné úrovně, s mnoha tunely v katastrofickém stavu, malebnou soutěskou mezi skalami a třeba v protisměru jedoucím cyklistou. Chytnete určitě také kamion, takže přestávka na kávu na parkovišti (nebo spíše smetišti?) přijde určitě vhod.

10:00 - přijíždíme na hraniční přechod do Bulharska Kalotina, kde nás ihned rozesměje kanál s dezinfekcí, kterým musíme projet, a který nám zespodu "umyje" auto, za což ihned platíme 2 Eura. Následuje povinná platba za pohyb po dálnicích a silnicích v Bulharsku (4 Eura na týden) a pak široké, avšak neudržované a děravé silnice( do Istanbulu je to ještě 615 km). Samozřejmostí je tu mnoho silničních kontrol, první nás pouze zastaví a posílá dál aniž by se příslušník namáhal přijít k autu (ó jakou mám moc...), při druhé nám usmívající policista poradí cestu dál na Sofii.

11:30 - tankování u Sofie před vjezdem na dálnici, poprvé řídí Petr a já ulehám do pozice ležmo na lehátko - super relax, až na ty cesty. Ve 13:20 začíná být dost teplo tak se převlékáme všichni svorně do kraťasů a ve 14:50 před Haškovem vaříme první polévku a opět tradiční kafe - samozřejmě turka.

16:00 - přijíždíme na hranice Bulharsko - Turecko, kde nás čeká šest různých kontrol v různých "budkách", včetně zápisu auta do pasu Liborovi a návrat od poslední "budky" pro "štěmpl", což byl lísteček s číslem auta a razítkem. Než jej usmívající se turecký úředník nedostal, nebyl spokojený a nechtěl nás pustit do cílové země naší cesty. Přesto jsme tyto nástrahy s úsměvem zvládly, i když slovo "nazad" u poslední budky původně zmrazilo úsměv u Jirky, který měl den předem vystavený nový pas. Bohužel  díky zákonům pouze na půl roku, avšak s požadavkem Turků na platnost pasu půl roku v době návratu, již vlastně neplatný. Jak se ukázalo, tento pokyn byl pokynem pouze pro již zmíněný "štempl".

16:25 - šlo to i tak docela rychle a již se blížíme do prvního cílového místa naší cesty - Edirne (119 000 obyvatel).

16:45 - obkroužíme centrum města a parkujeme před Hotelem Sik, kde nakonec domluvíme cenu za ubytování ve dvoupokoji s pěti lůžky a vlastní sprchou na 35 Euro pro všechny. Docela slušný počin na začátek.

18:00 Večer prohlídka města a hlavně mešit, z nichž největší a nejkrásnější je Selimiye Camii postavená 1569 - 75. Pod mešitou je bazar a na nádvoří před mešitou česky mluvící Turci (cikáni?) nutí i za české peníze sadu 12-ti pohlednic Edirne. Zkuste smlouvat, dá se pořídit velmi levně (ze 100 na 50 Kč).  Zakončení dne o půl 10 (posouváme čas na půl 11) panáčkem slivovice je tím pravým lékem na dobré spaní.
Máme za sebou něco přes 1400 km cesty a 20 hodin jízdy i s přestávkami. Zítra nás čeká něco podobného.

Více foto z Edirne zde

Sobota 14.10.2006
8:30 - po snídani na pokoji z domácích zásob (buchty od babičky) vyrážíme na dálnici směr Istanbul, který je odsud asi 230 km. Dálnice je perfektní, po mýtnici, kde již správně bereme "ticket" míjíme mimo jiné atomovou elektrárnu nebo honosné sídlo místního "zbohatlíka" a po necelých 2 hodinách platíme ujeté mýtné (6 TLR) a vjíždíme na obchvat směr Ankara. Istanbul má podle statistik 12 - 16 mil. lidí a v tuto chvíli ještě ani netušíme, že za necelý týden se vrhneme také do středu tohoto velkoměsta.

10:45 - nastává velmi zajímavý okamžik pro celou výpravu, platíme "vstupenku" do Asie (4 TLR) a po fascinujícím mostě Fatih (jeden z nejdelších na světě, postavený v roce 1988, délka 1510m, délka mezi pilíři 1090m, výška 64 m, 5 pruhů v každém směru) přejíždíme úžinu Bospor. Následuje ještě asi půl hodiny jízdy kolem Istanbulu a pak již máme po pravé straně Marmarské moře, kterého si moc neužijeme, protože prší, ba chvílemi leje jako z konve. Další zastávka na benzině za Istanbulem je ve 12 hodin, svačíme a já střídám Libora v řízení. Po dálnici do Ankary, která je odsud více jak 400 km, míjíme řadu menších či větších měst, moderních průmyslových podniků, elektrárnu na biopalivo, ale i krásná údolí a samozřejmě všudypřítomné mešity. U města Bolu (určitě zde potkáte špatné počasí) je prozatím dálnice nedokončená, platí se zde mýtné za cestu z Istanbulu 6 TLR a po několika km můžete najet na další úsek dálnice vedoucí až do Ankary nebo jet po "staré" cestě zdarma. Mnoho aut po dálnici nepokračovalo, ale poplatek 6 TLR jsme následně v Ankaře zhodnotili jako nepříliš vysoký a tudíž i zpět jsme po dálnici jeli.

15:10 - přijíždíme na obchvat okolo Ankary, která je se svými cca 4 mil. lidí v porovnání s Istanbulem vesnicí, ale přesto hlavním městem Turecka. Nikde se nezdržujeme a rychle pryč, máme před sebou ještě dalších necelých 300 km a chceme do večera dojet do cíle.

16:15 - zastávka na polévku a kafe za městem Irmak (206 000 obyvatel), řídí pak Jirka a následně opět Libor, počasí nic moc (10°C), prší a nezadržitelně se stmívá. Cesty široké, čtyřproudové a velmi slušné.

20:00 - po krátkém bloudění po městě Nevsehir (60 000 obyvatel) najdeme cestu směr Uchisar - Göreme. Jsme po náročné cestě sice dost unavení, ale plni očekávání krajiny, která se má stát naším domovem po několik dalších dní. Ještě pár km a už před sebou a všude kolem sebe vidíme neskutečné bizarní útvary, které i v tomto nevlídném počasí ozářené ve tmě vypadají úchvatně. A co potom ve dne!
Hledání ubytování netrvá příliš dlouho, projíždíme vesnicí Göreme (2 tis. obyvatel, více jak 60 hotelů a penzionů) a zastavíme kousek od centra. V první "jeskyni" nikdo není, tak jdeme o pár metrů výše a po prohlídce a krátkém smlouvání, kdy původní cena byla 12 Euro na noc bereme dva dvoulůžkové pokoje se sociálním zařízením, snídaní a internetem v restauraci za 10 euro na noc v Güven Cave Hotel . V porovnání s Edirne je tu čisto, útulno, o čemž se lze přesvědčit také na stránkách www.guvencavehotel.com. Libor a já máme pokoj 101, kluci 103, Petr ještě večer zkouší internet, seznámíme se s domácím Mustafou a servírkou Aishou a to tradičním čajem, který je opravdu dobrý a hodně silný. Na pokoji pokračujeme slivovicí, pivem, sýry a pouštíme DVD na Liborově přenosném přehrávači. Nakonec únava nebyla tak veliká a i když jsme ujeli více jak 1000 km za necelých 12 hodin, jdeme spát až o půl druhé.

Více foto z druhého dne cesty zde

Shrnutí cesty včetně poplatků

Kurz TLR (Turecká lira) - €  je rozdílný, pohyboval se po dobu našeho pobytu okolo 1,80 TLR za 1€ , ale někde také počítali 2 TLR za 1€ . Všude v Turecku berou nejen TLR ale také €, najdete řadu směnáren, kde však platíte menší poplatek (cca 1%), ale také jakýkoliv obchodník €  promění na TLR.
Při kurzu 29 Kč za 1€  vychází 1 TLR přibližně na 16 Kč.